2. recenze

Zdeněk Troška, režisér a scénárista


Zdravím, Tome!

   Knihu jsem přečetl hned, jak jsem ji dostal. A právě proto, že tě mám rád, píšu svůj upřímný názor: Trochu mi vadilo dvojí vyprávění, kdy hlavní hrdina mluví o sobě jako o třetí osobě. Je to zmatečné a zavádějící, prostě jsem si na to nezvykl. Umět si říct pěti větami děj své knihy! A co ti vyjde? Celý příběh se točí jen kolem pubertálních záležitostí, kdo s kým chodí a nechodí, a jako že chodí a už zase nechodí a zase chodí… A dál? A žes to citově výrazně kdysi prožíval, neznamená, že se ti to povedlo stejně silně napsat. Pořád jsem čekal, že se něco zásadního stane - a nestalo se nic, což je škoda. V té knize schází výraznější děj.

   Ta řekla to, ten ono, ti se to dověděli a zareagovali tak či onak. Prostě jen "takové nějaké" vyprávění. To, co píšeš, je malátné, úvahy sem, úvahy tam, ale TAH tam chybí. I když snaha byla a máš tam několik hezkých míst, nicméně se ptám, co tím chtěl básník vlastně říct?

   Pokud jde o šikanu, její formy jsou dneska daleko jiného rázu a dopadu, jak mezi žáky, tak mezi žáky a učiteli, viz třeba skvělé epizody v seriálu Ulice, konflikt mezi studentem Hložánkem a učitelkou češtiny. Tam je sakra náboj, jiskření a boj dovedený a vyhrocený až na krev. Sleduj to třeba jen studijně pár dílů, můžeš se hodně naučit ve stavbě příběhu, situace. Mně se taky staly nejrůznější trable v podobách školní lásky, taky jsem se trápil jako všichni, ale pokud tam nejde o nic ZÁSADNÍHO, nikoho tím nepřekvapíš, takových povídek už tu bylo. Na film to ale rozhodně není, píšu ti to popravdě. Skutečná událost může být i dost nudná a vyjde roztracena, pokud není dobře dramaticky a dramaturgicky podložena a zvýrazněna.

   Ty jsi ke svým hrdinům strašně hodný a všeodpouštějící. Nakonec jsem měl pocit, že čtu deníček nějaké pubertální dívky, kam si zapisuje svoje nálady. Já vím, je to moc těžké, ale musíš být ve svém vyprávění jasnější, určitější a přesnější. Mít pevnou osnovu a na ni potom s rozmyslem navazovat vývoj všech postav a situací.

   Odstrašujícím případem je nedávno uvedený TV seriál brněnské televize o teenageres, tak nějak se to i jmenovalo. O ničem, blábol. Děsivé dialogy, naprostá bezmoc ve stavbě příběhu. Vůbec nechápu, kde byli dramaturgové, kdo to psal a kdo to schválil do výroby. Taky ho z pátečního večera rychle přeřadili na pondělní snad podvečer. Omyl.

   Celý život se člověk učí a nejlépe z vlastních chyb, pokud si je uvědomí a chce je uznat. To je lidské a každý ti to potvrdí. Příště dej svou knihu - rukopis přečíst několika lidem, o kterých víš, že jsou schopni ji vnímat a posoudit bez podlézavosti a opatrnosti k tobě jako příteli či známému. Všechno, co ti řeknou, si nech pořádně projít hlavou a zkus upravovat, přepisovat, hledat přesné výrazy, vypilovat situaci do pointy. Třeba dvacetkrát, prostě tak dlouho, aby výsledek byl ten nejlepší. A pak ji teprve vydat. Takto jsem radil i jedné známé, která ve svatém nadšení vydala svou milostnou prvotinu. Jásala, že ji všichni poklepávají uznale na rameno, ale jen já jí řekl o chybách, kterých se dopustila. Zprvu byla zaražena, to vůbec nečekala, pak si to uvědomila a uznala, že jsem měl pravdu.

   Víš, kolikrát třeba přepisuju scénář? Minulý měl devět verzí! Kolik (podle mě) hezkých scén vyhazuju? A kolik jich ještě vyhodím ve střižně? Nesmí ti být líto ničeho napsaného, co brzdí, mlží, zdržuje. Umět být k sobě přísným a nelitovat se.

   Stále platí klasické schéma dramatu, jak v románu, tak v divadelních hrách. Když se ho budeš držet, hodně ti pomůže. Nezapomeň, že nálada básně, která je jen pocitová a nemusí mít pevný děj je něco jiného, než psaní příběhu. Tam je nálada jako barvička, ale vyprávění je na prvním místě.

   Nicméně ti držím palce, přeju hodně nápadů a klid v duši. Hlavně se na mě nezlob, myslím to opravdu dobře a třeba díky tomu bude Tvůj druhý díl mnohem lepší. Takže do toho, půl je hotovo! J Zdeněk
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat