Dnes tento román slaví 2 roky existence na knižním trhu, proto jsem se rozhodl zveřejnit tu část knihy, která je použitá jako jeden ze čtyř natočených knižních trailerů, které jsou k shlédnutí ZDE.
Posadí se tedy na gauč a paní ředitelka se umístí naproti
němu do křesla. Mezi nimi teď stojí jen malý dřevěný stolek.
Proč na mě tak civí?
Paní ředitelka si ho dlouze prohlédne a pak k němu duchaplně
pronese: „Nechtěl bys mi něco říct?“ Žužlajíc při tom nožičku svých brýlí.
„Co?“ trhne to v něm.
Co bych jí měl říkat,
když se nic neděje? Proč se na to ptá?
„Ne, nechci,“ řekne nakonec po rozvážení všech svých myšlenek.
„Tome… vůbec se nemusíš bát. Klidně to řekni,“ vyzve ho
přátelským tónem.
„Ale já nemám nic, co bych vám mohl říct,“ stále Tomáš
nechápe, proč tu s ní sedí.
„Tome, já nehodlám a nechci na této škole trpět žádnou šikanu…“
„Šikanu?“ přeruší ji s překvapením. Vůbec neví, o co tu
teď jde. Ničemu nerozumí. „Já ale nejsem šikanovaný,“ popírá Tomáš její
tvrzení.
„Slyšela jsem, že jo,“ řekne k němu paní ředitelka
a na chvilku se odmlčí. Asi čeká, že se Tomáš rozhovoří.
„Kdo vám to řekl?“ zeptá se jí místo svěřování, ale paní ředitelka
neodpoví.
„Byla to Nikola?“
„Myslím, že je jedno, kdo to byl,“ nevyvrací, ale také nepotvrzuje
jeho myšlenku.
„Takže to byla Nikola. Co vám řekla?“ zajímá se, ale odpovědi
se mu opět nedostane. „Promiňte, ale nemyslím, že bych o tom měl mluvit.“
„Vím všechno. Teď jen chci, abys mi to řekl i ty,“ pobízí
ho.
Žádné komentáře:
Okomentovat