str. 148, kapitola osmá: "Scénka"

Proč 148. strana? Protože na facebooku o mé knize jsem měl 301 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od sebe odečetl. Příště zveřejním další ukázku podle počtu fanoušků - PŘIDEJTE SE TAKÉ!

   Mirek se vrátí do pokoje a Tomášovi sedícímu v koutě sdělí, že ho Martina opravdu chce vidět.

   „Ale já ji ne!“ rozkřikne se na svého bratra a stále sleduje jednotlivá slova ve své knize pod rozsvícenou lampičkou, jež mu visí nad postelí.

   Mirek jde opět dolů k Martině.

   „Prej tě nechce vidět,“ přetlumočí Mirek.

   Martina pozvedne hlavu a podívá se do prvního patra do okna vpravo, kde uvidí Tomáše, jak se na ni přes záclonu dívá.

   „A proč tedy na mě kouká?“ zeptá se ho a kývne hlavou směrem k oknu. „Prosím, dotáhni ho sem!“ prosí ho ustavičně.

   „Ale jak?“ nepřichází na žádný nápad.

   „Nevím. Vymysli si nějakou záminku.“

   „Ona ti nese úkoly a chce ti vysvětlit, co dneska brali ve škole,“ řekne Mirek svému bratru, který stojí u okna, jakmile dorazí zpět do pokoje.

   „Až na to, že jsme dneska ve škole nebyli. Pokud si nevzpomínáš, měli jsme Akademii,“ řekne a opět se zadívá skrze záclonu do venkovní temnoty.

   Mirek zklamaně opustí místnost a Tomáš opatrně ukazovákem o nepatrný kousek odhrne záclonu, aby ji viděl jasněji.

   „Nefunguje,“ oznámí to Martině.

   Ona si klekne na kolena a spojí ruce. Dívá se nahoru do okna, kde Tomáše nevidí, neboť v místnosti zhasl. Však ví, že tam Tomáš stojí za záclonou a dívá se na ni.

   „Prosím, něco vymysli,“ naléhá na něj.

   Jakmile tohle Tomáš uvidí, rozhodne se, že za ní půjde. V životě ji totiž neviděl před někým klečet, což znamená, že to, co mu chce povědět, je nesmírně důležité a co víc? Pravdivé!

   Po chvíli dorazí dolů a bratru rozkáže, aby šel domů a zavřel za sebou dveře. Tomáš projde zelenou brankou, kterou za sebou zavře, a stoupne si před stále klečící Martinu.