pondělí 6. února 2012

str. 46, kapitola třetí: "Dilinc"

Proč 46. strana? Protože na facebooku o mé knize jsem měl 199 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od sebe odečetl. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.

   „Aha,“ přitaká nakonec Mirkovi. „Pepo, Martina s tebou něco má?“ zeptá se ho na rovinu a čeká, že mu člověk, kterého k smrti nenávidí, odpoví po pravdě.
   „Se mnou? O ničem nevím. Proč?“ podivuje se Pepa. Vypadá, že ho to vážně překvapilo.
   Jak jinak? Tato odpověď byla očekávaná.
   „Psala mi, že včera stačila naštvat mě a ještě tebe,“ prozrazuje mu Tomáš část dopisu.
   „To je zajímavý. Já jsem včera s Martinou vůbec nemluvil,“ zapírá Pepa, ale hraje docela přesvědčivé divadlo.
   „Hele, obrátíme list,“ vloží se do dialogu Mirek.
   Co tak najednou? Čeho se bojíte? Víte snad něco jiného, co já ne?
   „Dobře. O čem chcete mluvit?“ zeptá se Tomáš.
   „Jak jsi dneska hrál na ty varhany. To bylo perfektní,“ chválí ho Pepa vážně kamarádským tónem.
   Že bys mě začal mít opravdu rád? Nebo to také patří do tvého divadla?
   „Přechvalovat mě zase nemusíš,“ vysloví nahlas větu, kterou neřekl učitelce hudební výchovy a začne se červenat.
   "Ale fakt!“ přitaká Mirek. „Tohle bych nezvládl.“
   „Hrál jsi oběma rukama a bez not,“ připomene mu Pepa.
   Já vím, že byste to nezvládli! Já sice hrál oběma rukama, ale vy jste skvělí ve hře na obě strany!
   Podívá se na hodinky. „Já už musím. Za chvíli jedu do Klášterce. Tak čau.“
   Rozloučí se s přátelským úsměvem.
   Že by mě vážně začali mít rádi? To není možné. Vždyť by se se mnou přece nezačali bavit jen kvůli tomu, že chodím s Martinou… A co mělo znamenat, že se se mnou brzo bavit přestanou? Copak si myslí, či vědí, že mě Martina opustí?
Jedna stačí!: Jeden svědek

Propagujte i svojí stránku

Žádné komentáře:

Okomentovat