Proč 80. strana? Protože přesně tolik jsem měl fanoušků na facebooku o mé knize. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.
„Nemluv na mě! Páchne ti z huby!“ odpoví mu na píseň Martina se svraštěným nosem, až se jí na čele objeví několik rýh. Svůj nos má přikrytý pravou rukou, jen aby k ní nepřivanul další vonící, pro ni páchnoucí dech.
Chce se jí zvracet, či co?
Bože, ta to hraje tak přesvědčivě. Radši už nebudu mluvit. Bojím se, že by to pak mohla použít proti mně.
Tomáš odchází, a aniž by se otočil, ukáže na Martinu neslušné gesto – zvednutý prostředníček.
Martina si myslí, že je bůh a toto gesto pokládá za primitivní.
„Hohohohou, to je drsný!“
Jak vidím, slova jsou zcela zbytečná.
Tomáš si sedá do lavice k Evě a s hlubokým vydechnutím z něj spadne nával stresu.
„Nic si z toho nedělej, ona tě už nemiluje,“ ozve se po jeho levici a Tomáš si najednou uvědomí, že vedle něj sedí jeho hubená kamarádka a že nejspíše všechno slyšela. Ale jakýkoli komentář si nechá pro sebe a jen se na ni dívá.
„Proč jsi jí zpíval tu písničku? Říkal jsi, že už ti na ní nezáleží,“ zeptá se po kratičké pauze Eva.
„Já ji miluji a získám ji zpět, i kdybych se jí měl zeptat, proč mě nechala,“ prohlásí Tomáš.
Cože jsem to řekl? To asi vyznělo hodně blbě… teď si nejspíš myslí, že nejsem schopen normálně se Martiny zeptat. I když na druhou stranu je hodně obtížné dostat se k Martině blíž než na dva metry.
Propagujte i svojí stránku
Žádné komentáře:
Okomentovat