str. 45, kapitola třetí: "Dilinc"

Proč 45. strana? Protože přesně tolik jsem měl fanoušků na facebooku o mé knize. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.

   Všichni tři se doslova plazí, jako by se vůbec netěšili domů.

   Asi to bude tím, že mají nízko posazené kalhoty a rozkroky až u kolen. Chudáci, nemohou ani pořádně chodit.

   Nakonec se zastaví u velikého, hnědého, oprýskaného domu. Všichni tři zalezou na jeho kamenné parkoviště, pokryté tenkou vrstvou sněhu, neboť ho ráno někdo odklízel.

   „Dneska byl dobrej den,“ pochvaluje si Pepa.

   „To jo,“ přitaká Mirek.

   „Ale Vondras mě dneska překvapil,“ říká Pepa.

   No ježíš! Vy toho naděláte! Vždyť je to jedno, že zkoušel. Podle mě by měl z dějepisu vyzkoušet úplně každého! Vsadím se, že ani jeden z vás by před tabulí neobstál stejně dobře jako já.

   „Co jste si psali?“

   Nejsi nějak moc zvědavý, Mirku?

   Řekne si Tomáš, ale hlavu nechá stále skleslou a dále šoupe nohou sem a tam po kamenné zemi, čímž rozhrnuje sníh.

   „Něco se ti stalo,“ obává se Mirek o zdraví svého – „kamaráde?“

   Kamaráde? To sotva… dnešek je jen výjimečný tím, že jsme šli společně domů.

   „Ne,“ odpoví Tomáš a zvedne hlavu, aby jim viděl do obličeje, „jen nechápu, čemu vděčím za to, že se se mnou bavíte.“

   „My se s tebou brzy…“

   „On chtěl říct, že když se s tebou baví Martina, tak není důvod, abychom se s tebou nebavili,“ přeruší Mirek svého kamaráda šťouchnutím a zuřivě se na něj podívá.

   Jasně! Vím moc dobře, co mi chtěl Pepa říct.

Pokud byste si rádi přečetli pokračování na straně 46, máte možnost, jelikož tato strana již byla zveřejněna. Pro přečtení klikněte zde.

Jedna stačí!: Jeden svědek

Propagujte i svojí stránku