Proč 109. strana? Protože přesně tolik jsem měl fanoušků na facebooku o mé knize. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.
Na obědě po ukončení školy probíhá rozhovor mezi Veronikou a Tomášem. Ona totiž ví, že jediný, kdo na něj z celé party má vliv, je ona, a že nikoho jiného by ani neposlouchal a vše by pouštěl jedním uchem tam a druhým ven.
„Ne,“ zní Tomášova odpověď na otázku, kterou mu Veronika chvilku před tím položila.
„No tak, Tome, prosím,“ vysloví s ponížením, ale přece to musela udělat. Třeba to zabere, pomyslí si v duchu.
„Ty vole,“ prohlásí uštěpačným úžasem a také v tom pokračuje, „já se snad poseru! Slyšel jsem dobře?“ stále nevěří svým uším. „Ty jsi mi řekla jménem a ještě jsi mě poprosila? To nemá obdoby!“
„Tak co?“ trpí nedočkavostí a kulí na něj své nádherné černé oči jako kočka, která žádá o milost.
„Jedině pod jednou podmínkou!“ prohlásí Tomáš pln očekávání, že na to Veronika přistoupí.
„Jakoukoliv,“ požádá Veronika jednoduchým slovem o znění jeho podmínky.
„Už nikdy neuslyším slovo Dilinc!“
„A myslíš, že to vydržíme?“ usměje se.
„Tak do vystoupení,“ zmírní Tomáš svůj původní požadavek.
„Platí,“ prohlásí bez váhání. Odněkud vytáhne scénář jejich divadelní hry a třískne jím o stůl hned vedle Tomášova talíře.
Ty jsi snad věděla, že mě přemluvíš, když máš scénář po ruce!
Jedna stačí!: Jeden svědek
Propagujte i svojí stránku
Žádné komentáře:
Okomentovat